Zákazník reklamoval nefunkční elektronické digitální panelové hodiny po půl hodině provozu. Destrukci patrně způsobil neodrušený obvod malého traktůrku.
Už na střední škole jsme se učili: “Cívka jako dívka, nejdřív napětí potom proud.” Od té doby jsem si na cívky i na dívky dával pozor. Indukční prvky totiž jsou pěkné mršky (stejně jako některé ženy).
Zákazník nerozumí elektronice a tvrdí, že má v traktůrku palubní síť 12 V. Vysvětlit mu napěťové špičky, které nevidí na voltmetru, ale střílí po celé palubní síti, to bylo nad moje síly, zkoušel jsem to jen chvíli 🙂
Hned jak jsem otevřel pouzdro hodin, bylo mi jasné, kde je problém. Výrobce dal na vstup obyčejnou signálovou diodu LL4148 (= 1N4148 v SMD), ta byla propálená (nevodivá) – modrá šipka (obr. 1). Za ní byla sice vratná 1A pojistka (s označením X10) – zelená šipka (obr. 1), ale ta signálová dioda je dimenzovaná na proud 150–200 mA (liší se od výrobce, pokud to zrovna nejsou čínské miliampéry). Kdyby tam dali třeba SM4007 (= 1N4007 v SMD), což je z mého pohledu standard, tak by bylo po problému. Prostě šetřílci, asi se orientovali podle datasheetu: spotřeba hodin 20 mA, dioda 100 mA, rozhodnuto. Podobný problém jsem měl s jedním českým výrobcem dálkového ovládání, kteří stejnou diodu (1N4148) měli na plošném spoji u relé na 48 V. Netuším jestli za to můžou také šetřílci nebo to byla nevyspělost konstruktéra. Podle datasheetu asi usoudili: relé 48 V, dioda 100 V, tedy v pořádku. Dioda vydržela snad jen rok, pak pochopitelně zakukala.
Oprava digitálních hodin byla vcelku jednoduchá. Diodu jsem nahradil typem 1N4007, pro jistotu do série s odporem 100R – modrá šipka (obr. 2). Za ně jsem na spoj přidal Zenerovu diodu KZ260/15 – oranžová šipka (obr. 2).
Zajímavé bylo, že na spoji bylo alokované místo na jednu neosazenou SMD součástku – zřejmě na nějaký přepěťový prvek (SMD transil nebo zenerka) – červená šipka (obr. 1). Možná opět skřítci šetřílci nebo nevhodné umístění SMD součástky, kterou se pak rozhodli neosazovat, protože těsně vedle alokovaného místa zasahovaly opěrky plastového krytu. Celá oprava (úprava) jasná z fotodokumentace, kterou jsem následně pořídil. Výhodou bylo, že jsem nemusel dělat nad deskou nějaký bastl nebo montovat součástky na přívodní kabel a že se to všechno vešlo na desku. Možná vám může přijít divné, proč je zenerka namontovaná tak zvláštně – je to proto, že do toho místa uprostřed pod ní zasahují právě ty plastové opěrky, tak jsem ji musel nějak vyhnout.
Problémem většiny podobných reklamací (digitální panelové voltmetry, ampérmetry, …) je připojení na vyšší napětí, resp. na rozvod, kde se objevují napěťové špičky (jehlové pulsy). Výsledkem je typicky proražený stabilizátor.